Krásná slova ...

9. června 2014 v 11:31 | autor neznámý |  Krásné počtení
Nikdy bych nevyměnila moje úžasné přátele, můj krásný život, moji milující rodinu za míň šedých vlasů, nebo za štíhlejší tělo. Jak jsem zestárla, stala jsem se k sobě laskavější a méně kritická. Stala jsem se svým vlastním přítelem. Nechci peskovat sama sebe za to, že sním extra zákusek, za to, že si neustelu postel, nebo za koupi toho hloupého plastového trpaslíka, kterého jsem vůbec nepotřebovala, ale vypadá tak krásně na mé zahradě. Viděla jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem. Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a spát až do poledne? Budu tančit sama se sebou na ty nádherné melodie ze 60. a 70. let, a když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou, tak klidně budu plakat. Klidně budu chodit na pláž v těsných plavkách, natažených na nedokonalé tělo, a nořit se do vln, pokud se tak rozhodnu, navzdory soucitným pohledům mladých lidí atletických postav na motorových skůtrech. I oni budou jednou staří. Vím, že jsem občas zapomnětlivá. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty. A já si konec konců pamatuji důležité věci. Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vaše milované zvířátko přejede auto. Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit. Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní, ale nebude nikdy vědět, jaká radost je z bytí nedokonalého. Jsem tak ráda, že jsem žila dost dlouho, aby mé vlasy zešedly a mé mladické úsměvy se věčně vryly do vrásek na mé tváři.
Mnozí se nikdy nezasmáli, a mnozí zemřeli dříve než jejich vlasy zbarvilo stříbro. Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní. Nemám otázky, už se sama sebe neptám. Dokonce jsem získala právo být špatná. Takže na vaši otázku odpovídám, ano, jsem ráda zralá. Můj věk mne osvobodil. Líbí se mi člověk, kterým jsem se stala. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, co bude. A dezert budu jíst každý den (pokud budu mít chuť).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama